O vakcinaci (očkování)

Zamýšlíte se nad významem očkování Vašeho psa, kočky, králíka či jiného mazlíka?
Proč investovat do zdraví Vašich miláčků? Zde Vám nabízíme stručné vysvětlení a zdůvodnění tohoto úkonu.

1. Povinnost

Povinné očkování se týká vztekliny.Vysvětlení podá následující výňatek ze Zákona o veterinární péči (paragraf 4, Oddíl 1 Povinnosti chovatelů, Hlava II Zdraví zvířat a jeho ochrana)
„Chovatel je povinen zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna, fretka, ve stáří od 3 do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině, uchovávat doklad o tomto očkování po dobu nejméně 1 roku a na požádání jej předložit orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor." Za nesplnění nebo porušení této povinnosti může být Krajskou veterinární správou uložena pokuta až 10 000 Kč.
Důvodem pro tato přísná opatření je povaha tohoto onemocnění ve vztahu ke člověku – člověk je ke vzteklině vnímavý stejně jako ostatní teplokrevní živočichové a nakazí-li se vzteklinou a není-li zahájena včasná terapie, je pro něj onemocněním smrtelným.
U nás používáme vakcínu Biocan R (R je počáteční písmeno od latinského i mezinárodního pojmenování vztekliny), vakcinujeme ji odděleně od ostatních (nepovinných) infekcí.

2. Ochrana proti onemocnění

Ochrana proti onemocněním, která se v populaci Vašich miláčků stále vyskytují a jsou reálnou hrozbou. Vakcinace proti těmto infekcím není sice povinná, ale ze zdravotního hlediska vřele doporučitelná. Stačí se jen zeptat chovatelů, kteří přišli o svého nevakcinovaného kamaráda z důvodu infekčního onemocnění, kterému šlo zabránit. Zde je přehled nejdůležitějších, písmeno odpovídá označení onemocnění na nálepce vakcíny, kterou můžete najít v očkovacím průkazu.

P (parvoviróza)

Parvoviróza je jednou z nejnebezpečnějších chorob, která postihuje zejména štěňata v nejútlejším věku. Původce této závažné choroby je virus z čeledi Parvoviridae, tzv. Parvovirus canis.
K nakažení zdravého zvířete může dojít přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale i zprostředkovaně, kdy se jako faktor přenosu mohou uplatnit mechanicky lidé, hmyz, různé předměty apod. Parvoviróza postihuje především štěňata ve věku 6 až 12 týdnů. To je způsobeno tím, že v tomto období života štěněte poklesne hladina mateřských protilátek v jeho organizmu (protilátky získané z mateřského mléka) a štěně ztrácí ochranu nejen proti parvoviróze, ale i proti dalším infekčním onemocněním. Inkubační doba trvá zpravidla 7 až 14 dní.
Klinicky se tato infekční choroba vyskytuje ve dvou základních formách. První forma tzv. parvovirusový zánět střev, se projevuje úporným zvracením a těžkými vodnatými, odporně zapáchajícími průjmy s příměsí krve. Tělesná teplota ve většině případů vystupuje na 40 až 40,5 °C. Psi jsou apatičtí, nepřijímají potravu. Opakované zvracení a průjmy způsobují velké ztráty tělesných tekutin a psi většinou po 2 až 5 dnech hynou, za příznaků těžké dehydratace.
Druhá forma, tzv. parvovirusový zánět srdečního svalu, je méně častá než forma první. Štěňata při ní hynou náhle, zpravidla bez klinických příznaků onemocnění. Někdy se objeví dušnost, popř. zvracení.
Ve většině případů není léčba parvovirózy úspěšná. Velkou měrou se na této skutečnosti podílí fakt, že se veterinární lékař ve své praxi setkává s nemocným zvířetem často až v pokročilé fázi onemocnění. Proto je nutné, aby byl nemocný pes přiveden k ošetření již při objevení se prvních příznaků onemocnění (nezájem o okolí, zvýšená tělesná teplota, nechutenství, celková slabost, malátnost, otupělost apod.).
Jediným poměrně spolehlivým ochranným opatřením je včasné provedení vakcinace zdravých štěňat. Většina domácích i zahraničních výrobců vakcín doporučuje provést očkování proti parvoviróze již v 6. až 8. týdnu života štěněte. Dalším důležitým opatřením zabraňujícím rozšíření nákazy do populace psů při hromadném výskytu nemoci omezení pohybu psa, tzn. vyhnout se hromadným kynologickým akcím (výstavy, bonitace, svody, soutěže apod.).

D (distemper = psinka)

Jde o akutní nakažlivé onemocnění s vysokou úmrtností zejména u psů. Původce psinky je virus z čeledi Paramyxoviridae, poměrně odolný ve vnějším prostředí.
Z nemocného zvířete se virus vylučuje do vnějšího prostředí všemi výměšky. Přenos infekce je realizován přímým kontaktem mezi psy, ale i zprostředkovaně (krmivem nebo nápojem, potřísněným výměšky nemocného psa, po olíznutí infikovaných předmětů apod.). Popsán byl ~ přenos vzduchem v případě ustájení nemocných a zdravých psů v jednom prostoru.
Nejčastěji psinkou onemocní psi do jednoho roku stáří. Onemocnět mohou však i psi starší. Psinka často probíhá v tzv. "vlnách", zpravidla z jara a na podzim. Podstatný vliv na vznik a průběh onemocnění má u psa i jeho celkový zdravotní stav (nachlazení, trávicí poruchy apod.) a to, jak je zvíře vyživováno (podvýživa, nedostatek minerálních látek a vitamínů).
Inkubační doba u psinky je 3 až 7 dní. V některých případech probíhá, nemocnění velmi rychle. Jedná se o případy, kdy se virus po náhlém vzestupu teploty pomnoží, vyplaví do krve a pes uhyne, zpravidla do 3 dnů.
Podle toho, které orgány jsou původcem nejvíce postižené, rozeznáváme čtyři základní formy psinky: plicní, střevní, nervovou a kožní. Průběh onemocnění je rozmanitý. Každá forma se může vyskytovat samostatně (nervová forma se vyskytuje samostatně vzácně), popř. může jedna forma přecházet v druhou. Zpravidla však u všech druhů začíná psinka zvýšenou tělesnou teplotou, nechutenstvím, malátností, pes se chová samotářsky, chvěje se, je nevrlý, snadno unavitelný, srst bývá zježená.

U plicní formy se brzy objevují příznaky zánětu dýchacích cest (výtok z nosu, pes si tře nos o přední tlapky), výměšek z nosu je řídký, později hlenovitý až hnisavý s příměsí krve. Později se dostaví kašel, občas až záchvatovitý, poukazující na zánět hrtanu a průdušek. Tento stav může přejít až v zánět plic. Současně s příznaky postižení horních cest dýchacích se objevují i záněty učních spojivek, vzácně i rohovky. Oko je citlivé na světlo (tzv. světloplachost).
Při střevní formě vystupují do popředí příznaky zánětu hltanu, mandlí, žaludku a střev. Pes zvrací (zvratky jsou hlenovité, žlutě zbarvené), trus je řídký, hlenovitý, často s příměsí krve.

Nervová forma většinou nastupuje v průběhu formy plicní nebo střevní a projevuje se místními záškuby (v obličejové části, na čenichu, na pyscích, tvářích, žvýkacích svalech, na svalech krku a končetin), které se objevují rytmicky buď trvale, nebo s určitým časovým odstupem. V některých případech se objevují i celkové nervové příznaky připomínající epileptické (padoucnicové) záchvaty. Záchvaty často končí obrnami, zejména zadních končetin.
V současné době se méně často objevuje forma kožní. Projevuje se zrohovatěním a popraskáním vrchní vrstvy pokožky na polštářcích tlap.
Léčba psinkového onemocnění je velmi problematická a zpravidla neúspěšná (odborná literatura uvádí až 60% neúspěšně léčených případů).
Základním ochranným opatřením proti nakažení psa tímto onemocněním je včasná vakcinace. Podobně jako v případě parvovirózy i u psinky většina výrobců vakcín doporučuje zahájit očkovací program v 6. až 8. týdnu věku psa. V případě výskytu psinky v populaci psů je vhodné omezit vzájemný kontakt psů v rámci hromadných kynologických akcí apod.

H (hepatitida = infekční zánět jater)

Tzv. Rubarthova choroba je zánětlivé onemocnění jater psů s horečnatým průběhem. Původce onemocnění je virus, který je poměrně odolný, např. přežívá vysušení i teplotu -20 °C.
Zdravý pes se může nakazit virem cestou dutiny ústní a trávicím ústrojím, přenos však mohou zprostředkovat i krev sající vnější paraziti (např. blechy). Inkubační doba této choroby je 2 až 14 dní.
Nejprve je možné pozorovat nechutenství a skleslost až apatii doprovázenou vysokými teplotami (40 - 41 °C). Průvodním příznakem bývá často výtok z očí a zánět mandlí. U některých psů se objevuje zvracení a průjem. Asi u 20 nakažených psů je možno zjistit zánět oční rohovky, tzv. "bílé oko". Toto postižení zpravidla trvá až několik týdnů a pak samovolně mizí. Nákaza může mít u psů průběh prudký, pozvolný, nebo probíhá skrytě (latentní průběh). Při skrytém průběhu nejsou výše uvedené příznaky zřetelné, při prudkém onemocnění pes náhle hyne, při výskytu pozvolné formy se pes obvykle do 14 dnů uzdraví.
Preventivní opatření spočívá ve včasném a pravidelném provádění vakcinace vhodnou očkovací látkou. V současné době se toto onemocnění vyskytuje v populaci psů díky prováděnému očkování poměrně zřídka.

Pi (paraintluenza = chřipka psů)

Chřipka psů je nakažlivé onemocnění zejména dýchacího aparátu,v případě atypické formy i mozku.
Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován v roce 1967, je málo odolný a citlivý na vyšší teploty. Ničí ho běžné desinfekční prostředky.
K nakažení psa dochází kapénkovou infekcí, virus se vylučuje i močí. Inkubační doba tohoto onemocnění je 4 až 9 dní.
Nemoc probíhá ve formě mírné, těžké a atypické.V případě mírné formy pozorujeme suchý kašel, slabý výtok z dutiny nosní a z očí. Těžká forma se projevuje úporným dávivým kašlem přecházejícím ve zvracení, výtokem z očí a z nosu, který je z počátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. V případě lehké i těžké formy jsou výše uvedené příznaky provázeny nechutenstvím, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganizmů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Průběh atypické formy onemocnění byl zaznamenán v roce 1980 v USA. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

L (leptospiroza)

Leptospiroza je akutní bakteriální onemocnění postihující ledviny a játra. Zdrojem jsou potkani a jiní hlodavci, konkrétně jejich moč a prostředí jí kontaminované. Je přenosné i na člověka, ale z nemocného psa na člověka je vyjímečně. Původcem je několik typů bakterie z rodu Leptospira. Psi se nakazí při ulovení kontaminovaných hlodavců, popř. z kontaminované vody. Onemocnění propuká za 7-14 dní od nakažení. Bakterie se dostávají krevním oběhem do jater a ledvin, současně dochází k reakci organismu na jejich přítomnost tvorbou protilátek. Míra poškození jater a ledvin závisí právě na schopnosti organismu rychle a v co největším množství protilátky vytvořit. Onemocnění může přejít i do chronicity, kdy zvíře přichází do ordinace s příznaky chronického zánětu jater nebo ledvin. K příznakům akutního onemocnění patří horečka, nechutenství, apatie, zvracení, průjem, žloutenka, krváceniny, bolest břicha. Po prodělání onemocnění může dojít k postižení očí, nervového systému, hubnutí, zhoršení kvality srsti a ostatním příznakům odrážejícím poškození jater a ledvin. Mortalita je 30-90%. Léčba je problematická a dlouhodobá, nemusí se podařit zvládnout selhání výše uvedených orgánů.
Vakcinace je jedinou obranou proti rozvoji těžkého onemocnění.

B (borelioza)

Borelioza je bakteriální onemocnění přenášené infikovaným klíštětem, známé i u lidí, není typickým onemocněním psa a kočky, ale jsou k němu vnímaví. Projevuje se nejčastěji zánětem kloubů – pes začne náhle kulhat a klouby jsou oteklé a bolestivé, celkově se přidá horečka, apatie, nechutenství, odmítání pohybu, bolest svalů. Může probíhat dlouho skrytě a pes trpí kulháním epizodicky, mezi epizodami je navenek v pořádku. Vzácně může postihnout srdce nebo nervový systém. Některá zvířata v sobě nosí borelie, aniž by kdy onemocněli, u nich se prokáží pouze protilátky jako důkaz setkání s původcem.
Narozdíl od člověka je onemocnění u psů dobře zvladatelné antibiotiky. Prevence je možná očkováním, nejlépe před sezónou klíšťat, tedy v zimních nejdéle v jarních měsících. Důležité je obezřetné odstraňování klíšťat – nerozmačkávat je rukou, potřísnění z obsahu klíštěte důkladně umýt a desinfikovat. Nebezpečí uplatnění se borelií z infikovaného klíštěte je výrazně omezeno protiklíšťovými přípravky, které působí smrtelně na klíšťata záhy po přisátí, kdy ještě nejsou vytvořeny podmínky pro přenos borelií z klíštěte na zvíře. Ale nepleťte si to. Látky obsažené v těchto protiklíšťových přípravcích nepůsobí na borelie, ale na jejich nositele, tedy klíšťata.